SOBČICE -NAŠE VESNIČKA STŘEDISKOVÁ
Název
SOBČICE -NAŠE VESNIČKA STŘEDISKOVÁ
Popis
Bydlíme v malé vesničce střediskové jménem Sobčice.která leží 8,5 km od Hořic v úrodné planině na pravém břehu řeky Javorky, 5km jihozápadně od hřebenu Chlumu. Obcí vede silnice vedoucí z Podhorního Újezdu do Chomutic.
Obec leží v nadmořské výšce 252 m na výměře 365 ha. Žije v ní 282 trvale přihlášených obyvatel. Stojí v ní 128 domů, trvale obydlených je 79, dalších asi 45 domů slouží k rekreaci. Jen několik domků je neobydlených. Díky chalupářům jsou zachovány původní roubené chalupy se zdobenými lomenicemi a upravenými zahrádkami.
V obci je obecí úřad, mateřská škola (ředitelkou je paní Blanka Horníková tel. 493 691 461), obchod s potravinami a pohostinství. Obec má plynofikaci a kanalizaci bez čističky odpadních vod.
V obci není pošta ani zdravotní středisko. Obec nemá veřejný vodovod.
Školou povinní žáci dojíždějí do ZŠ v Chomuticích nebo v Ostroměři.
Sobčický zámek stojí v blízkosti kostela. Na stejném místě kdysi stávala tvrz. Z roku 1373 známe jméno zemana – Vaňek ze Sobčic. Z roku 1408 – Martin ze Sobčic, jinak z Popovic. Václav ze Sobčic ten zpečetil roku 1415 Stížní list českých pánů do Kostnice.
Zámek je vystavěn v raně barokním stylu. Jednotlivé přestavby a úpravy probíhaly v letech
1572 – z tvrze se stává kamenný dům
1584 – opravy po požáru
1611 – další stavební úpravy
1630 až 1634 – upraven pro potřeby Kartuziánů
Zámek před rekontrukcí Majitelé se střídali – rodina Dohalských vlastnila Sobčice od roku 1585 až do roku 1624, kdy zámek odkoupil Albrecht z Valdštejna. Statek Sobčice ale nadále nechal „lénem“ Dohalským. Po Valdštejnově smrti odkoupil roku 1665 statky Sobčice a Podhorní Újezd Aledius Mikšič, převor Kartuziánského kláštera ve Valdicích.
Zámek byl v letech 1737 až 1739 znovu stavebně upravován pro potřeby mnichů. Ti pobývali na zámečku od roku 1665 až do zrušení klášterů v lednu 1781.
Sobčice - zámek Po zrušení kláštera ve Valdicích byl sobčický statek roku 1782 předán náboženskému fondu a spolu se statkem v Chotči spravován správcem, přičemž dvůr poplužní Sobčice byl roku 1784 enfitentisován (rozparcelován). Od toho času již rolníci byli za určitý roční plat z roboty propuštěni.
Roku 1824 byl statek prodán Ferdinandovi knížeti z Trauttmansdorfu. Ten ho připojil k panství kumburskému a tak vše zůstalo až do roku 1945.
V dalších letech přešel majetek do majetku Národního pozemkového fondu a od 16.11.1950 budovu zámečku spravovala obec, respektive MNV Sobčice. Budova byla využívána k bydlení nájemníků. V letech 1980 až 1990 byla budova využívána jako galerie. Stálou expozici zde měl malíř pan Karel Šlengr. Budova potřebovala velkou opravu a proto bylo v devadesátých letech zastupiteli OÚ rozhodnuto objekt prodat. Prodej se uskutečnil a nový majitel pan Jan Tomášek do konce století budovu generálně opravil a využíval k rekreaci. Od roku 2004 je zámeček v majetku firmy „Zámeček
Další památkou je Kostel sv. Prokopa
Nejstarší zpráva o kostele v Sobčicích je z roku 1369 v rejstříku papežských desátků, kdy se ze zdejšího kostela platilo každé pololetí 12 grošů. Kostel patřil k Bydžovskému děkanátu (Nový Bydžov). Podací právo – schvalovat nové faráře(plebány), měl hradecký arcijáhen. Kostel sv. Prokopa – stavba vznikla na místě starého kostela v letech 1761-1777. Za působení kartuziánského prebáta Červinky a chomutického faráře Jana Chmelíka. Nejdříve bylo vystavěno kněžiště a hlavní loď, v dalších letech pak klenutí a celá stavba byla zastřešena a omítnuta. Vnitřní výzdoba byla dokončena a 2.září 1770 byl kostel vysvěcen. Teprve potom byla přistavěna dvoupatrová věž vysoká 19m. V prvním patře jsou varhany a ve druhém patře je zvonice. Kdysi se zvonilo čtyřmi zvony, dnes máme ve věži zvony dva. Zdivo je z lomového kamene omítnuté hladkou omítkou. Stavba celého kostela trvala 16 let.
Kostel sv. Prokopa v zimě Kolem kostela býval hřbitov. Dnes je zde jen několik náhrobních kamenů zazděných do obvodové zdi. Jeden z nich nese zbytek nápisu „Letha Panie 1628…“, na druhé desce je zobrazen rytíř v brnění, který klečí před křížem. „…unrzel urozený Pan Jan starssy z Rokytníka…“. Reliéf třetí desky zpodobňuje ženskou postavu před křížem s nápisem „…Barbora z Wostromierze…“. Kostel v Sobčicích byl filiálním již ve 14. století. Z dalšího dokumentu je zřejmé, že roce 1675 byl pod správou hořického a potom chomutického faráře. Dnes patří do hořické farnosti. Bohoslužby se v něm nekonají.
Požár kostela sv. Prokopa Kostel byl několikrát opravován. Při poslední opravě v roce 1994 se při sváření ručiček na ciferníku vzňala střecha kostela a během jednoho odpoledne byla několikaletá práce znehodnocena. Prohořelo veškeré zařízení ve věži. Zvony žárem pukly. Byla to nepěkná podívaná. Dalších deset roků trvalo, než OÚ za pomoci církve a dotací z kraje dokázal novou opravu kostela uzavřít žehnáním nových zvonů. Zvony vysvětil pan biskup Josef Kajnek z Hradce Králové.
Od roku 2009 je kostel sv. Prokopa a hřbitov majetkem obce Sobčice.
Sochy a sousoší
Jsou pozůstatkem prací našich předků. Mnozí z našich dědů a pradědů byli významní kameníci a sochaři. Práce v lomech v Podhorním Újezdě a Vojicích zajišťovala obživu mnoha rodinám. Sochy rozmístěné při cestách z obce jsou situovány tak, že tvoří symbolický kříž a svým pohledem směřují ke kostelu.
Sousoší Rafaela Sousoší Rafaela, anděla strážce s malým Tobiáškem pochází z poloviny 18. století a je nejvzácnějším sousoším u nás. Pomáhá pocestným v nouzi a drží nad nimi stráž. Nedávno opravený sv. Jan Nepomucký, patron mlynářů, lodníků a zpovědníků, byl vytvořen kolem roku 1714. Je umístěn u památní lípy blízko kostela. Obě sochy jsou s největší pravděpodobností z dílen sochařů okolo Matyáše Bernarda Brauna.
Panna Marie, ochránkyně všech lidí, stojí u dnes již neexistující cesty, tzv. „umrlčí cesty“, kterou využívali ostroměřští občané, když vyprovázeli své mrtvé na hřbitov do Sobčic.
Další rozcestí polních cest zdobí sousoší sv. Judy Tadeáše s andílkem. Socha byla vytvořena kolem roku 1761.
Svatého Vojtěcha, biskupa a zemského patrona, najdeme u cesty do Podhorního Újezdu. Jde o mohutnou sochu, která byla zhotovena v pozdně barokním období kolem roku 1760.
Svatý Linhart je umístěn u cesty směrem na Kabáty. Jde o svatého, který ochraňuje zajatce, zámečníky, sedláky,čeledíny a dobytek.
Boží muka jsou dnes v polích. Byla postavena nákladem místního sedláka Václava Maťátky. Kříž je také v polích a je v místech, kam byli pohřbíváni nebožtíci při morové epidemii.
Na památku všem 26 padlým vojínům z I. světové války je sousoší z roku 1920.
Období
Statistiky
- 26 fotek
- 0 se líbí
Kategorie a štítky
Nastavení
Vytvořte si fotodárky
Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.